Vizovické pečivo a Starý hanácký právo

Usnesením Rady Zlínského kraje ze dne  11. 4. 2022 byly na krajský seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje zapsány dva nové kulturní statky – Vizovické pečivo a Starý hanácký právo, které se tak zařadily po bok takových fenoménů, jako jsou například valašský odzemek, slovácký verbuňk, masopustní mečové tance na Uherskobrodsku, jízda králů v Hluku, Kunovicích a ve Vlčnově a dalších (vice ZDE...)

Navrhovatelem obou zmíněných stastků bylo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, jehož etnografické oddělení vypracovalo odborné nominace. Pojďme si oba fenomény v krátkosti představit.

Vizovické pečivo

Vizovické pečivo se již před více než sto lety výrazně vepsalo do historie zdejší lokality i lidské komunity, kde
 i nadále tvoří jejich živou součást. Od svého vzniku patří mezi nejsvébytnější a nejznámější produkty města Vizovice. Představuje speciální druh figurálního pečiva vyznačujícího se miniaturními tvary a precizním způsobem provedení. Od ostatních druhů pečiva se liší recepturou, díky níž se tyto těstové miniatury staly trvanlivými, nevhodnými ke konzumaci. Tvůrčí hmotu, jež se modeluje volně v ruce, bez použití formiček či vykrajovátek, pěti typickými technikami výroby (střih, krájení, mašličkování, vpich a obtisk), tvořila pouze mouka a voda.

Za původce vizovického figurálního pečiva, jak je známe ze současné výrobní tradice, jsou považováni Josefa (1846–1918) a Jan (1845–1920) Lutonští. Spolu se svým synem Alfonsem (1879–1972) obohatili zásobnici tradičních vzorů o zhruba osmačtyřicet základních tvarů. Pečivo v podobě zvířátek, ptáčků i lidských postav se hotovilo ke svátku sv. Mikuláše a v období vánočních a velikonočních svátků. Pečivo kupovali především chudší lidé také jako hračky pro děti, později jako ozdoby na vánoční stromek. Figurkám je přičítána funkce amuletu, doplňku, který měl svého majitele chránit nebo mu měl přinést požadované hodnoty. Každý koupil to, po čem toužil, co si přál. V této podobě přečkalo kouzlo valašské lidové tvořivosti i počátek 21. století.

Dnes je tato stará rukodělná výroba, která se v řadě rodin ve Vizovicích dědila z pokolení na pokolení po několik desetiletí, téměř před zánikem. Za dobu své existence poskytla živobytí šestatřiceti nám známým výrobcům, kteří žili a tvořili ve Vizovicích, případně z Vizovic pocházeli tvůrci samotní nebo jejich rodiny. V současné době v městečku žije deset výrobců, kteří technologii výroby vizovického pečiva ovládají na profesionální úrovni a v minulosti se jí soustavně věnovali, avšak pouze čtyři z nich se jeho produkcí v omezené podobě zabývají dodnes.

Zápisem na „Seznam“ by se mělo tomuto statku i samotným výrobcům dostat ještě účinnější formy ochrany a podpory ze strany města Vizovic i Zlínského kraje. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně s dokumentací a snahu uchovat tuto specifickou součást našeho národního kulturního dědictví dalším generacím začalo již před šedesáti lety. V jeho sbírkách se nachází také úctyhodná kolekce čítající na 600 kusů těchto zlatavých drobnůstek z těsta.

Starý hanácký právo

Konec masopustu se na Hané nazývá ostatky. Obchůzka s právem, která se původně konala před začátkem postního období, se označovala jako masopustní nebo ostatkové právo. Byla v minulosti zachycena na Kroměřížsku, Vyškovsku, Tovačovsku, Prostějovsku. Ze zpráv z 80. let 19. století plyne, že v té době se ostatkové právo nekonalo pravidelně každý rok.

Ostatkové nebo hanácké právo bylo jedním z nejoblíbenějších zvyků předváděných v minulosti na národopisných slavnostech. Jeho popularitu zvyšovala zábavnost pro účinkující i diváky. Jeho atraktivitu při tom posilovalo i předvedení hanáckých krojů, nářečí, písní a tanců. Ostatkové právo se časem z rámce masopustního zvykosloví vydělilo, posunulo se v termínu konání s tím, že se pořádalo zpravidla v desetiletém intervalu. Ve většině obcí se podoba zvyku ustálila od 70. let 20. století a dnešní slavnost se nazývá ve všech obcích, kde se tradice udržela, Starým hanáckým právem. V současnosti se zachovalo ve své tradiční podobě ve východohanáckých obcích Sazovice, Mysločovice, Lechotice, Racková, Machová. Po dobu platnosti „práva” přebírá tradičně starost o pořádek v obci chasa, z jejíhož středu jsou voleni stárci. Podstatnou součástí je obchůzka po obci se zastávkou u jednotlivých domů provázená výčtem prohřešků jejich obyvatel. V knize hříchů jsou přehledně seřazeny obžaloby na všechny domácnosti. Obžaloby mají humorný nádech, ale vyhýbají se osobním výpadům či urážkám. Následuje „výplata” domácích a výběr povinné pokuty („deset na gatě a dvacet ve zlatě“).

V současné době jsou hlavními pořadateli sbory dobrovolných hasičů, v posledních letech byla zaznamenána stále větší účast obecních úřadů, až po organizaci řízenou obecními úřady. I tam, kde hanácké právo zůstává v rukou dobrovolných hasičů, je pro náročnost organizace pomoc obecního úřadu nezbytná. Podrobné popisy provádění zvyku s průvodními texty zůstávají uloženy u jednotlivých pořadatelů, na obecních úřadech nebo u sborů dobrovolných hasičů, tedy tam, kde zvyk organizují. Podle těchto zápisů se připravuje i následující hanácké právo. Konání Starýho hanáckýho práva bylo a stale je prestižní záležitostí celé obce a jejích občanů.

Širší dokumentaci provádění Starýho hanáckýho práva v region shromažďuje ve svých fondech Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Jana Koštuříková
Alena Prudká
etnografky
Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně