Sluneční lázně

HISTORIE

V roce 1902 byla v Luhačovicích založena akciová společnost na obnovu lázní. Jejím zakladatelem a prvním ředitelem byl MUDr. František Veselý, jenž kromě léčebného poslání spojoval úspěch lázní i s vybudováním moderního kulturního centra. Díky svým širokým společenským kontaktům získal podporu moravské a slovenské intelektuální, lékařské a umělecké elity a přivedl do lázní slovenského architekta Dušana Samuela Jurkoviče.

Modernizace luhačovických lázní spočívala především v rozšíření léčebných objektů a jejich vybavení. Principy lázeňské léčby vycházely z darů okolní přírody a jejich základem bylo využívání minerálních pramenů formou minerálních lázní, pitné léčby a nově i inhalací. Stávající tradiční procedury byly rozšířeny o nové metody přírodní léčby, soustředěné povětšinou v areálu Jurkovičových staveb ve východní části údolí. Hned roku 1902 přestavěl Jurkovič bývalý mlýn v areálu lázní na Vodoléčebný ústav, kde byla provozována hydroterapie ve formě ponorů, zábalů, perličkových koupelí, parních lázní a skotských střiků. Na přiléhajícím pozemku vyprojektoval bazén Říčních lázní, napájený vodou z poblíž protékající říčky Šťávnice a nad bazénem terasu Slunečních lázní. Na myšlenky přírodní léčby navázala v luhačovických lázních v létě 1906 i takzvaná vzduchoplavba, čili Vzdušné lázně. Šlo o zdravotní tělocvik na slunném místě v lese a v plaveckém úboru, určený k podpoře léčení a otužování těla. Roku 1910 přibyly v areálu Slatinné lázně a budova kotelny, jejichž autory byli místní stavitelé. V roce 1903 se Jurkovič účastnil soutěže na regulaci lázeňského středu. Soutěž však nebyla rozhodnuta ave stejném roce skončila jeho spolupráce s lázeňskou společností. Do Luhačovice se před první světovou válkou vrátil ještě s několika soukromými realizacemi, většina jeho dalších návrhů a plánů pro lázně však skončila v šuplíku.

Pod názvem Sluneční lázně se dnes skrývá komplex architektonicky pozoruhodných lázeňských objektů, jimž vévodí bývalý Vodoléčebný ústav a Říční a sluneční lázně, který je od r. 1971 nemovitou kulturní památkou. Dlouhou dobu však chátralaa hrozilo nenávratné zničení. Z důvodu nevyhovujícího stavu bazénu byl ukončen provoz Říčních a slunečních lázní v roce 1995, zatímco ve Vodoléčebném ústavu byly poskytovány léčebné procedury až do roku 2010.

Památkově chráněný areál se dlouho plánované generální rekonstrukce dočkal mezi lety 2021 až 2023. Hlavním cílem rekonstrukce byla záchrana výjimečné architektonické a památkové hodnoty staveb Dušana Jurkoviče. Veřejnosti byl areál v nové podobě představen v květnu 2024. Projekt konverze zahrnuje kromě Říčních a slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu i sousedící Slatinné lázně s budovou bývalé kotelny, které navrhovali místní stavitelé v Jurkovičově duchu. Projekt obnovy jednotlivých objektů i okolního exteriéru zpracoval architekt Petr Všetečka. Rekonstrukci provedla stavební firma Navláčil, repliky dřevěných vodoléčebných van v interiéru zhotovilo Rodinné bednářství Fryzelka z nedalekých Vlachovic. Celková investice přesáhla 150 mil. Kč, z toho cca 70 mil. tvoří dotace IROP. Hlavním investorem byla akciová společnost Lázně Luhačovice, v jejímž majetku se areál nachází. Na projekt naváže v budoucnosti vznik moderního hotelového komplexu s wellness a lázeňskými službami.

PROHLÍDKY

Areál je v současné době přístupný veřejnosti, expozici umístěnou ve Vodoléčebném ústavu je možno navštívit s objednaným průvodcem anebo samostatně. Expozice je zasvěcená dílu architekta Jurkoviče a hudebního skladatele Janáčka. Celý objekt bývalé vodoléčby, navrácený do původní podoby, je v podstatě poctou Jurkovičovu dílu a základním principům jeho tvorby, nechybí ani základní biografické údaje. Veškeré obrazové podklady dokumentující historický vývoj areálu včetně virtuální prohlídky nerealizovaných Jurkovičových lázeňských projektů pochází ze sbírky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, jehož luhačovické pracoviště poskytovalo po celou přípravy projektu odbornou podporu. Do podoby z roku 1902 byl navrácen také jeden z nejzajímavějších Jurkovičových interiérů v Luhačovicích, který se nachází v prostoru bývalé mlýnice Jestřabského mlýna, přestavěného na Vodoléčebný ústav. Dvoupodlažní otevřený prostor podepřený dvěma křehkými řezbovanými sloupy s členitými hlavicemi získal nový obsah. Z čekárny a odpočívárny pánské části vodoléčby vznikl až kontemplativní prostor, naplněný melodiemi hudebního skladatele Leoše Janáčka. V patře objektu byl obnoven byt vedoucího lékaře vodoléčby, jenž působí velmi autenticky. Byt je vybavený lázeňským nábytkem podle Jurkovičových návrhů a nově zasvěcený památce Leoše Janáčka a jeho luhačovických pobytů. Návštěvníci se zde seznámí s osobnostmi, s nimiž se v lázních Janáček setkával, s proslavenou metodou nápěvků mluvy, které si zde zapisoval, i s partiturou Glagolské mše, kterou zde Janáček z velké části napsal. Na libretu této části expozice architekt Petr Všetečka úzce spolupracoval s Ludmilou Louckou z Nadace Leoše Janáčka.

Zatímco budova staré kotelny se stala zázemím celého komplexu budov a je v ní umístěn vstup do expozic, pokladna i budoucí hotelové lobby, bývalé Slatinné lázně byly přejmenovány na Skleník. Boční křídla objektu se střešními světlíky slouží přes zimu k uskladnění palem z lázeňského parku, ve střední části vznikl dvoupodlažní otevřený halový prostor, který v období udržitelnosti projektu poskytuje zázemí společenským a kulturním akcím. Přestože pískovcem vyzděný bazén Říčních lázní není již možno využívat k plavání, jeho přeměna na biotop s okrasnými vodními rostlinami se velmi zdařila a po celou první letní sezonu od zpřístupnění areálu Slunečních lázní byla jedním z největších lákadel pro návštěvníky Luhačovic.

Vedení akciové společnosti Lázně Luhačovice a vedení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně podepsaly smlouvu o spolupráci v oblasti realizace pravidelných krátkodobých výstav v prostoru 2. podlaží Slunečních lázní a doprovodných vzdělávacích a podobně zaměřených programů pro veřejnost a školní skupiny pořádaných v areálu Slunečních lázní v Luhačovicích.