JMELÍ

JMELÍ - symbol Vánoc i zajímavá a léčivá rostlina

Více k projektu Byliny v muzeu

Na jmelí se většinou díváme jako na symbol Vánoc, rostlinu spjatou se zimním slunovratem. Možná máme obavy z jeho potencionální jedovatosti či ho vnímáme jako nevítaného hosta, který může vážně poškozovat stromy.
Jmelí má však také dlouhou tradici jako léčebný prostředek a i současné výzkumy potvrzují jeho příznivé účinky na naše zdraví. Pojďme si ho tedy přiblížit…

Jmelí bílé (Viscum album)
čeleď: santálovité (Santalaceae)
Jmelí bílé je poloparazitický, stálezelený dvojdomý keřík, který roste epifyticky na listnatých i jehličnatých dřevinách.
U nás najdeme tři jeho poddruhy, které si jsou velmi podobné, liší se především typem hostitele.
Jmelí bílé pravé, tzv. listnáčové (Viscum album subsp. album), parazituje na listnáčích, zvláště na lípách, javorech, jabloních a topolech kanadských.
Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis), roste na jedli a patří mezi ohrožené rostliny naší květeny.
Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum), najdeme ho na borovicích, je vzácnější rostlinou naší květeny.
Všechny poddruhy jmelí se pokládají v bylinné léčbě za rovnocenné. Jmelí z různých druhů hostitelů však obsahuje rozdílné složení a množství účinných látek. Stejně tak jejich obsah kolísá během vegetace. Za nejkvalitnější se většinou považuje jmelí z jabloně, hlohu, dubu, borovice a případně i topolu. Naopak některé zdroje jmelí z topolu nedoporučují pro vyšší obsah toxických substancí.

S čím nám může jmelí pomoci?
Jmelí prokazatelně snižuje krevní tlak, zklidňuje činnost srdce, působí proti kornatění cév a brání růstu buněk zhoubných nádorů. Byly prokázány také imunostimulační i antiepileptické účinky. Celkově zklidňuje a uvádí tělesné funkce do rovnováhy.
Používá se při léčbě vysokého krevního tlaku, krevní tlak optimalizuje (vysoký snižuje, nízký zvyšuje).
Působí protiskleroticky, vhodné při příznacích stárnutí.
Pomáhá v prevenci mozkových příhod.
Tlumí některé bolesti hlavy a závratě.
Působí močopudně, protirevmaticky.
Harmonizuje funkce hormonálního systému.
Zastavuje krvácení, zvláště při silné menstruaci, ale i v plicích a ve střevech.
Podporuje a zklidňuje srdce, léčí krevní oběh.
Tlumí menstruační bolesti.
Odstraňuje pocit návalu krve do hlavy (zvláště v klimakteriu).
Pomáhá při obtížích v klimakteriu (bušení srce, zrychlování tepu, návaly, pocity strachu, poruchy dýchání).
Reguluje vylučování žluči do střev a ovlivňuje činnost slinivky, pomáhá při cukrovce.
Podporuje metabolismus, reguluje metabolismus cholesterolu, harmonizuje tělesné funkce.
Potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy.
Pomáhá při léčbě některých projevů senné rýmy.
Pomáhá při nočním pomočování dospělých a při bílém výtoku.
Posiluje nervy, působí proti úzkosti, zvyšuje produkci endorfinů, působí proti bolesti.
Doporučuje se při chronických křečích a hysterických záchvatech.
Používá se při léčbě epilepsie.
Má protirakovinné účinky.
Posiluje imunitu.
V minulosti se používalo jako protijed při otravách a pro zvýšení plodnosti.
Mattioli ho ve svém herbáři doporučuje také proti červům v břiše a mělo pomoci i s početím, zabránit potratu a přispět k snadnému porodu.

Zevní užití
Kaše z listů a bobulí (obklad na noc) nebo rozetřené bobule smíchané s vepřovým sádlem léčí omrzliny.

Jedovatost jmelí
Celá rostlina obsahuje toxické látky (bílkovinné viskolektiny a viskotoxiny, alkaloidy, saponiny aj.). Ty jsou však také zásadními léčivými složkami jmelí. Nejméně jich obsahují bobule, více je jich koncentrováno v listech a větvičkách, které se používají ve fytoterapii, a jsou tedy potenciálně jedovaté. Pokud roste jmelí na jedovatém stromě, může akumulovat toxiny i z něj.
Jedovatost jmelí však není nijak nebezpečná. Navíc se sušením výrazně snižuje. Je však nutné dodržovat doporučené dávkování a neužívat jmelí dlouhodobě bez přestávek.
Při předávkování může dojít k podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, nevolnosti, průjmu, kolice, dehydrataci, neklidu, zvýšení teploty, zpomalení tepu, oslabení srdeční činnosti.
Většina popisovaných otrav se však vztahuje k požití většího množství bobulí dětmi, kdy docházelo ke zvracení a průjmu.

Kdy a jak jmelí sbíráme?
Sbíráme nať – konce olistěných větviček, nejlépe listy, případně také tenké nedřevnaté větvičky pod listy.
Obecně se doporučují pro sběr zimní měsíce (prosinec až únor), ale jmelí se může sbírat i celoročně.
Bylo zjištěno, že obsah účinných látek se během vegetace mění. Proto se např. doporučuje pro účinek na snížení tlaku sběr v listopadu, prosinci a březnu. Některé účinné látky naopak zase dosahují svého maxima v letním období. Proto se někdy v praxi využívá pro dosažení maximálního a komplexního účinku směsi zimního a letního sběru či zimní a letní tinktury.
Jmelí sušíme přirozeným teplem, pokud využijeme teplo umělé, neměla by teplota přesáhnout 40 °C.

Jak jmelí používáme
Účinné látky jmelí se teplem rozkládají, proto využíváme především formu studeného macerátu, prášku ze sušených listů či tinktury. Při léčbě zhoubných nádorů se většinou aplikuje výtažek ze jmelí podkožně ve formě injekcí.
Jmelí užíváme většinou v podobě šestitýdenní léčebné kůry. Pokud je třeba v léčbě pokračovat, zařadíme před další kúrou týdenní přestávku.
Při závažnějších, chronických a komplexnějších onemocněních (cukrovka, obtíže s krevním tlakem, krevním oběhem, obtíže v klimakteriu) je třeba dlouhodobějšího užívání po dobu půl roku.

Macerát zastudena
Použijeme 1 čajovou lžičku sušených listů a tenkých větviček, přelijeme ji ¼ l studené vody a necháme při pokojové teplotě luhovat 8–10 hodin. Poté scedíme a pijeme, případně můžeme macerát přihřát na tělesnou teplotu. Denně užíváme 2–3 šálky.
Doporučená jednotlivá dávka je 1 g jmelí. Celkově za jeden den by pak dávka neměla přesáhnout 5 g.

Tinktura ze jmelí
Je doporučována především pro jednoduché a přesné dávkování, ale také v případě, že nám studený macerát nevyhovuje pro svou chuť.
Čerstvé jmelí nakrájíme nadrobno a zalejeme 40–50% alkoholem (vodkou, domácí pálenkou) tak, aby bylo dobře pomořené. Necháme v temnu při pokojové teplotě luhovat 6 týdnů. Pak scedíme.
Užíváme 20 až 40 kapek 2x až 3x denně.
Tinktura ze jmelí se také přidává do čajových nálevů na podporu ženské plodnosti a pro zmírnění klimakterických obtíží. Případně se užívá současně s léčbou bylinnými čaji na tyto obtíže.
Někdy je doporučována pro zvýšení obsahu účinných látek příprava podle Filatova, kdy je rostlina vystavena nízkým teplotám bez přístupu světla. Před přípravou tinktury čerstvě utržené jmelí zabalíme do tmavého papírového nebo textilního obalu a uchováváme v chladničce 7 až 10 dní.

Jmelí vs. ochmet
Jmelí bílému je velmi podobný ochmet evropský (Loranthus europeus). Jde také o poloparazitickou rostlinu, která roste především na dubech. Má však opadavé listy, bobule ochmetu jsou jasně žluté a větvičky hnědé. Ochmet se v současnosti pro léčebné účely nepoužívá. Jeho použití v minulosti je diskutabilní, je možná dubovým jmelím, které je uváděno ve starých pramenech.

Jmelí magické a mýtické
Jmelí odpradávna přitahovalo lidskou pozornost. Po opadu stromů zůstávalo zelené jmelí v jejich korunách jako dar z nebes. Přisuzovala se mu moc nejen léčivá, ale také magická. Říkalo se mu vánoční štěstíčko, hromová metla, čarodějná větvička, nebeský dar, matka duchů.
Stálezelené a nekořenící v zemi bylo výjimečnou rostlinou uctívanou jako symbol života. Mělo léčit všechny nemoci i neplodnost a chránit před černou magií. Plodnost přinášely především bílé lepkavé bobule (nebeské božské semeno).
Plinius popisuje v 1. století našeho letopočtu keltské druidy, kteří v bílém rouchu utínali jmelí z dubů zlatými srpy a připravovali z něj zázračný nápoj, který měl působit proti otravám.
Větévkou jmelí otevírala Persefona brány podsvětí. Jmelí tak umožňovalo projít do světa mrtvých a zase se navrátit. Zřejmě i proto symbolizovalo opakující se cyklus života a smrti a bylo spojováno se zimním slunovratem. Ten je sice časem nejdelší noci, ale slunce se pak opět „navrací“ a dny se začínají prodlužovat. Stejně tak mělo jmelí znovu přinést světlo do osudů lidí.
V lidové tradici zajišťovalo jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem bohatou úrodu a štěstí. Ty měly být tím větší, čím více bylo na jmelí bílých bobulek. Snítka jmelí ochraňovala celou domácnost a měla do ní přinést soulad, štěstí a lásku. Zvyk líbání pod jmelím se k nám dostal až v 19. století z viktoriánské Anglie.

Lepkavé bílé bobule
Podle bílých lepkavých bobulí dostalo jmelí také své vědecké jméno (viscum – lepkavý, album – bílý). Lepkavé látky pomáhají jmelí v rozšiřování na tělech ptáků a uchycování na nových hostitelích.
Z bobulí jmelí, ale především ochmetu, se vařila lepkavá hmota, která se používala na přípravu mucholapek a jako lep při chytání ptáků. Lepem se natíraly proutky (tzv. vějičky) na které se nalákaní ptáci přilepili. Tímto starodávným způsobem se v našich zemích lovili ptáci pro potravu i chov až do roku 1870, kdy byl lov pomocí lepu zakázán. Nelegálně se však takto ptáci lovili ještě za 2. světové války.
Název jmelí souvisí se starým termínem – jímání (chytání). Jimelník, jemelník byl ptáčník (chytal ptáky na lep z bobulí jmelí).

Jmelí jako nevítaný host
Jmelí proniká přeměněnými kořeny (tzv. haustorii či pohružováky) do svého hostitele a odebírá mu z cévních svazků vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Ty pak používá samo k vlastní fotosyntéze. Některé výzkumy však ukazují, že jmelí odčerpává svým hostitelům také část látek, které si sami vytvoří, ale samo jim zase poskytuje určitý podíl asimilátů vlastních. Ty mohou chránit hostitele před některými živočišnými škůdci a houbovými chorobami. Napadení jmelím však může vést ke značnému oslabení stromu, zvláště během sušších období. Jmelí totiž využívá vodu přednostně pro vlastní potřebu na úkor hostitelské dřeviny.
Před napadením jmelím však nejsou stromy bezmocné, mohou se bránit. Vytváří chemické látky, které brání mladé rostlince jmelí zanořit se do dřeva hostitele a čerpat z něj živiny.
V posledních asi dvaceti letech byl zaznamenán velký nárůst napadení stromů jmelím. Týká se to zvláště dřevin v městské zeleni a podél silnic. Za jednu z příčin tohoto nárůstu je považováno více stresové prostředí a tím menší odolnost těchto dřevin než u stromů v lese, kde není napadení tak velké.

Použité zdroje:
Hába P. (2024): Fytoterapie v rámci onkologické léčby - Možnosti a limity. Petr Hába.
Kresánek J. (1988): Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. Osveta.
Janča J., Zentrich J. A. (1994): Herbář léčivých rostlin I. Eminent.
Janča J., Zentrich J. A. (1995): Herbář léčivých rostlin II. Eminent.
Polívka F. (1900-1904): Názorná květena zemí koruny české: obsahující též čelnější rostliny cizozemské, pěstované u nás pro užitek a okrasu. 1.–4. díl. Nákladem R. Prombergra, Praha.
Karlík Petr (2021): Kterak drozd sám sobě zhoubu trousí aneb o jmelí. Lesnická Práce Roč. 100, č. 12 (2021), s. 30-32.
Úradníček, Maděra & kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice Lesnická s.r.o., Písek.
Rystonová Ida (2018): Lidové názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. 1. díl.
Motyčka V., Motyčková H. (2022): Rostliny s vůní vánoc, Naše příroda, roč. 15, č. 6, s. 8-19.
Treben M. (1991): Zdraví z boží lékárny. Dona, České Budějovice.
Weed, S. (1996): Breast Cancer? Breast Health! The Wise Woman Way. Ash Tree Pub., New York.
Wilkens J., Böhm G. (2018): Jmelí: Velký pomocník při léčbě rakoviny. Viscum z. s.

https://cit.vfu.cz/toxikologie/web/czech/toxcz88%20jmeli.htm
https://www.liecive.herba.sk/archiv/vsetky-cisla/36-liecive-rastliny-2007/liecive-rastliny-3-2007/1121-od-rastliny-k-clovekovi-xix-imelo-bile
https://www.liecive.herba.sk/archiv/vsetky-cisla/334-liecive-rastliny-2015/liecive-rastliny-6-2015/1514-carovna-moc-maleho-konarika-imelo-biele
https://www.liecive.herba.sk/koncentraty/herbar/1009-imelo-biele
https://kas.uzei.cz/aktualita/o-jmeli
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/management-jmeli/
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1997/cislo-12/o-jmeli-trochu-jinak.html